Tato studie byla původně zpracována jako ročníková esej pro předmět Politické strany a stranické systémy pro aktuálnost tématu jsem se rozhodla závěry své práce prezentovat v kratší formě znovu.
Teorie antisystémových stran
Pojem antisystémová strana byl poprvé použit G. Sartorim v jeho publikaci Strany a stranické systémy, schéma pro analýzu.
Sartori ve své práci uvádí několik znaků antisystémových stran – především jsou antisystémové strany ty, které :
– podkopávají legitimitu režimu, k němuž stojí v opozici
– není jejich cílem změnit vládu, ale samotný systém vlády
– reprezentují cizí ideologii
Klíčovým znakem všech antisystémových politických stran je její delegitimizační vliv: „Znamená to, že všechny antisystémové strany zpochybňují legitimitu režimu, vůči němuž stojí v opozici, a podkopávají jeho podpůrné základy. Přísně vzato, cílem antisystémové opozice není změna vlády, ale změna celého politického systému, a to prostřednictvím cizí ideologie, kterou vyznává. “
Antisystémové strany jsou samy o sobě v systému překážkou, jak to již vyplývá z jejich názvu. Pokud je takováto politická strana součástí politického systému, dá se říci, že je tam navíc – zabraňuje utvoření většiny při hlasováních, umožňuje zdržování vyjednávání o zákonech či dochází k ústupkům vůči této politické straně.
Představení Komunistické strany Čech a Moravy
Komunistická strana Čech a Moravy byla založena na ustavujícím sjezdu KSČM dne 31. března 1990, na tomto sjezdu byly dále přijaty následující dokumenty:
Prohlášení k občanům ČSSR
Provolání k bývalým členům KSČ, vyloučeným a vyškrtnutým po období 1968-69
Tyto dva dokumenty a dále samostatný program strany hovoří za skutečnost, že v Komunistické straně Čech a Moravy proběhlo několik pokusů o její reformování. Veškeré snahy o komplexnější reformování Komunistické strany Čech a Moravy vedly ale ke stejnému výsledku – došlo k odštěpení reformátorského křídla KSČM, které si většinou vytvořilo vlastní politické strany (např. Demokratická strana práce, Strana demokratické levice, strana Levý blok). Z výše uvedeného vyplývá, že se KSČM nikdy v minulosti výrazně nereformovala, dokonce si zachovala i svůj název jako symbol ideové základny.
Ve svém svobodném programovém dokumentu KSČM prohlašuje, že „Komunistická strana Čech a Moravy se hlásí k hodnotám a tradicím pokrokového levicového hnutí“. Ve výčtu cílů Komunistické strany Čech a Moravy je možné nalézt, že jejím dlouhodobým programovým cílem je socialismus. KSČM ale deklaruje, že chce prosazovat demokracii a svobodu. Znamená to tedy, že Komunistická strana Čech a Moravy již překročila ve fázi své transformace stupeň, kdy není antisystémovou stranou a v současné straně je stranou plně integrovanou? Na první pohled se tak jistě může jevit, deklaruje demokratické principy a otevřeně se k nim hlásí ve svých stanovách, oproti tomu se strana nikdy komplexněji nereformovala a nedošlo tedy k její transformaci ve stranu blížící se alespoň straně systémově integrované. Dle mého názoru nedošlo k plné integraci strany do systému, ale k pouhému přizpůsobení předáků.
Je KSČM antisystémovou stranou?
Na začátku této kapitoly je nutné zdůraznit, že se ve budu zabývat Komunistickou stranou Čech a Moravy na její národní úrovni, nikoliv na místních úrovních, kde se mnohdy stává, že KSČM není opoziční stranou. Právě v případě Komunistické strany Čech a Moravy je zřetelná snadná aplikovatelnost Sartoriho definice antisystémových stran, díky čemuž je možné empiricky stanovit, zda Komunistická strana Čech a Moravy tuto definici splňuje, či nikoliv.
Prvním definičním znakem antisystémové politické strany je fakt, že antisystémové politické strany „podkopávají legitimitu režimu, k němuž stojí v opozici“. Programový dokument KSČM, který se sice hlásí k demokracii, ale prosazuje socialismus a společné vlastnictví, z čehož vyplývá, že Komunistická strana Čech a Moravy je stále zastáncem diktatury proletariátu. To i přesto, že to ve svých programových dokumentech přímo nedeklaruje, z jejích jednotlivých vyjádření je tato skutečnost zřejmá. V případě KSČM musíme rozlišovat mezi oficiálními deklaracemi určenými široké veřejnosti a vnitrostranickými tiskovinami či prohlášeními vyhrazenými pouze stranickým uším. Ovšem i při pozorném čtení oficiálních programových dokumentů lze mezi řádky jasně vycítit antisystémové postoje tohoto typu. První bod Sartoriho definice je možné považovat jednoznačně za naplněný.
Druhým definičním znakem je skutečnost, že antisystémové politické strany se nesnaží „změnit vládu, nýbrž samotný systém vlády“. Komunistická strana Čech a Moravy může působit systémově, protože je součástí českého politického systému, má demokratické stanovy a ve svých programových dokumentech deklaruje snahu o dialog s ostatními stranami, které se snaží o rozvoj společnosti. Nesmíme ale zapomínat na to, že cílem KSČM je socialismus a změna systému vlády. Dle Sartoriho definice není nutné, aby strana systém vlády aktivně měnila. Není ani podstatné, jak jsou její cíle objektivně naplnitelné. Politická strana tedy nepřestává být stranou antisystémovou v případě, že se jí nedaří naplnění jejího cíle změnit systém vlády.
Posledním znakem dle Sartoriho je fakt, že „reprezentuje cizí ideologii v rámci systému, ve kterém se pohybuje“. V tomto bodě právě Komunistická strana Čech a Moravy naráží na fakt, že nikdy nebyla komplexně reformována a stále se hlásí k socialismu. Program KSČM je i v současné době stále založen na myšlence marxismu a odkazuje se na ni.
Závěr
Sartoriho definice byla na příklad Komunistické strany Čech a Moravy velmi snadno aplikovatelná, což je možná pro tento příklad až s podivem. Možná ještě více s podivem je skutečnost, že se na téma antisystémovosti KSČM stále vede dialog a jsou o ní pochybnosti. Všechny definiční znaky Sartoriho definice antisystémové strany byly aplikovány a bylo empiricky prokázáno, že <b>Komunistická strana Čech a Moravy je antisystémovou politickou stranou</b>.
Zdroje
Oficiální stránky Komunistické strany Čech a Moravy. www.kscm.cz. (6.listopadu 2010)
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o rozpuštění Dělnické strany ze dne 17. února 2010
Literatura
Balut, A., Cabada, L. Postkomunistické strany v České republice a Slovinsku.
Politologická revue, č. 1, s. 60-77. 2000.
Bosco, A. Comunisti. Transformazioni di partito in Italia, Spagna e Portogallo. IN: V. Hloušek, L. Kopeček. (eds.) Rudí a růžoví. Transformace komunistických stran. Brno: MPÚ MU . 2002.
Fiala, P., Strmiska, M. Teorie politických stran. Brno: Barrister&Principal. 1998.
Kubát, M. Postkomunismus a demokracie. Politika ve středovýchodní Evropě.
Praha: Dokořán. 2003.
Fiala, P. et al. Komunismus v České republice. Vývojové, systémové a ideové
aspekty působení KSČM a dalších komunistických organizací v české politice. Brno:
MPÚ MU. 1999.
Keren, M. Political Perfectionism and the ‘Anti-system’ Party. Party Politics. 2000.
Kubát, M. Teorie antisystémovosti a Komunistická strana Čech a Moravy.
Kubát, M. Postkomunismus a demokracie. Politika ve středovýchodní Evropě.
Praha: Dokořán. 2003.
V. Hloušek, L. Kopeček. (eds.) Rudí a růžoví. Transformace komunistických
stran. Brno: MPÚ MU . 2002.
Sartori, G. Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu. Brno: CDK. 2005.
Pšeja, P. Stranický systém České republiky. Politické strany a jejich vývoj
1989-1998. Brno: CDK. 2005.
